Obecní knihovna na Rusavě - Aktuality
Naposledy aktualizováno: 28.06.2017 15:01:58

OBRÁZEK : zajim.jpg

Střípky z historie čtenářství v naší obci

 

… záliby ve čtení je dosti. Čítají, kdo má kdy a kdy sa dá; mladí čítají doma i na pastvě; i za deště jsme uviděli pod stromem horlivého mladíka čtenáře. Čtou i dospělí. Z novin zvláště „ Nový lid“ je čítán a „Zájmy zemědělského a lesního dělnictva“. Z knih rádi berou historické.

 

„ …přečetla všecko, co si mohla na Rusavě vypůjčit z knihovny odboru Národní jednoty pro severovýchodní Moravu a z jeho soukromé knihovny. (…ze soukromé sbírky Daniela Slobody, který zde zastával místo evangelického faráře. Tato "zapadlá dědina v údolí rusavského potoka" se mu stala druhým domovem. Trvalou připomínkou na jeho dlouholeté působení na Rusavě je budova fary, školy a zejména kamenného evangelického kostela, o jehož stavbu se významně zasloužil. Osobitá valašská kultura této obce mu učarovala natolik, že věnoval velkou část svého života úsilí zaznamenat alespoň malý kousek z ní pro budoucí generace.

 

OBRÁZEK : daniel_sloboda.jpgSloboda byl od mládí vášnivým čtenářem. Přátelské kontakty s řadou osobností mu umožňovaly získávat odbornou literaturu i beletrii, a tak si na Rusavě vybudoval obdivuhodně rozsáhlou knihovnu, z níž mnoho knih půjčoval svým přátelům a známým. Již kolem roku 1840 se snažil na Rusavě založit místní knihovnu, jejímž prostřednictvím chtěl více působit na duchovno svých farníků. Vesničané – ač každá rodina měla svou bibli i několik zpěvníků – nebyli na takový počin připraveni: „Brzo sem však poznal, že se o marnou pokouším věc…,“ komentoval posléze žalostný výsledek svého úsilí v dopise příteli Šemberovi v dubnu 1841.

 

SLOBODA Daniel - evangelický kněz

(* 20. 12. 1809 Skalice Slovensko, †10. 11. 1888 Rusava)

OBRÁZEK : pam.deska_.sloboda_.jpgByl to muž neobyčejně vzdělaný, širokého rozhledu, národně cítící, který ctil svou domovinu Slovensko, ale stejně tak miloval Moravu, v níž převážnou část svého života působil. Jak výstižně poznamenal prof. Josef Macůrek, autor dosud nejobsáhlejšího pohledu na jeho život a dílo: „Jako národní, skutečně lidový obrozenecký buditel lidu i osvětový pracovník, jako badatel v oboru moravské i slovenské etnografie, jazykovědy i historie, jako odborník v přírodních vědách (botanice, meteorologii, fenologii) se Sloboda po několik desetiletí intenzívně zúčastňoval moravského, českého i slovenského kulturního, osvětového i vědeckého ruchu… Bez stopování Slobodovy životní dráhy, jeho osvětové, literární i vědecké činnosti, bez pohledu na jeho mnohostranné působení není a nebude asi možné napsat ani novodobé dějiny východní Moravy, neřknu-li Moravy celé, ani vylíčit rozličné cesty moravskoslovenské a vůbec československé spolupráce i vzájemnosti v devatenáctém století.“)

 

TÁBORSKÝ František – básník

(* 15. 1. 1858 Bystřice pod Hostýnem, † 21. 6. 1940 Praha)

OBRÁZEK : m_taborsky-frantisek-1858-1.gifVystudoval slovanské gymnázium v Olomouci a v roce 1878 odešel do Prahy na filozofickou fakultu. Je autorem mnoha básnických knih, z nichž připomeňme Básně, Melodie a Breviář. V létě roku 1928 se zúčastnil památné schůze ve valašskomeziříčské sokolovně, která rozhodla o vydávání časopisu Naše Valašsko (název navrhl F.T.). Jeho nesmrtelným dílem je etnograficky cenná kronika RUSAVA (ilustrovaná Františkem Kašparem). Jeho celoživotní dílo ocenila v roce 1938 Masarykova universita udělením doktorátu h.c. František Táborský je pohřben ve svém rodišti Bystřici p. Hostýnem.


KAŠPAR Adolf - malíř a ilustrátor

(* 27. 12. 1877 Bludov u Šumperka, †29. 6. 1934 Železná Ruda)
OBRÁZEK : m_kaspar_adolf_1877.gifAbsolvoval učitelský ústav v Olomouci, AVU v Praze u prof. Pirnera. Cestoval po Slovensku, Polsku, Rakousku a Itálii, byl i v Paříži, kde studoval francouzské ilustrátory. Mnoho let strávil v Rusavě pod Hostýnem. Je autorem ilustrací ke knize Františka Táborského Rusava - život valašské dědiny. Jeho obrazy a knižní ilustrace mají pro současnost nejen uměleckou, ale i dokumentární hodnotu. Stal se ceněným a vyhledávaným ilustrátorem - ilustroval Nerudovy Romance štědrovečerní, Kam s ním?, Z letních vzpomínek; Jiráskovu Filosofskou historii, Temno, F. L. Věka, kroniku U nás, Raisovy Zapadlé vlastence a Západ, Wintrova Mistra Kampana, bibliofilské vydání Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty Bratrské a řadu dalších . Kašpar sám nerad slýchal, že je ilustrátor, byl také malířem, výborným akvarelistou. Jeho akvarely ukazují severní Moravu, Rusavu, Slovensko, Dubrovník. A byl také grafikem, vytvářel jemné listy, lepty, litografie a linořezy.

 

 

Použité zdroje informací:

 

OBRÁZEK : zpravodaj_obce_rusava.jpg

Zpravodaj obce Rusava

http://www.rusava.cz/…j/2009_4.pdf.

 

 

ročník: XVIII.

prosinec

číslo: 4/2009

OBRÁZEK : obalka_knihy_rusava.jpg

TÁBORSKÝ,Fran­tišek,1858–1940

Rusava : život valašské dědiny / slovem vypravuje František Táborský ; kresbou Adolf Kašpar ; [úvod a doslov Milan Charvát]. – 2. vyd. – Vizovice : Lípa, 1993. – 147 s., [13] l. obr. příl. – Reedice 1. vydání z r. 1928. – Obsahuje poznámky, rejstřík, souhrn německy. – ISBN 80–285–0030–1 : Kč 135,00

 

http://www.bludov.cz/O-Bludove/Vyznamni-bludovsti-rodaci/Adolf-Kaspar/

http://www.sgo.cz/oskole_absolventi.php

http://www.divadloschod.cz/val.atheny/index.php?id=osobnosti


 

 

Lidová píseň z Rusavy:        OBRÁZEK : kroj1_rusava.jpg

 

 

 

Já jsem Valach od Čerňavy

 

Z rostrhanej Rusavy;

 

Já mám ovce biluneňké

 

Vodívám jich do trávy.

 

 

Já jsem Valach od Skalného,

 

Nemám já nic svojeho

 

Jenom děvče, to má klíček

 

Oj od srdca mojeho.

 

 

Já jsem dcérka od Čerňavy,

 

Z rostrhanej Rusavy;

 

Mám v zahrádce pěkný kvítek,

 

Dám si ho já do hlavy.

 

 

Já jsem dcérka od Skalného,

 

Viděla jsem milého,

 

A já vyjdu na zahrádku

 

Zavolám já na něho.

 

 

Ach šuhajku ráda ťa mám,

 

Půl života za ťa dám,

 

A kde tebja nedostanu

 

Nikdá sa já nevydám.

 

 

Děvucho s líčkem červeným,

 

Za žádnou ťa nezměním,

 

A kde tebja nedostanu

 

Nikdá sa neožením.


 

Pověst z Rusavy:

 

Čertovy skály

 

OBRÁZEK : cert_a_kaca_05.jpgMozolova Rozína v Rusavě hrozně ráda tancovala. Jednúc – je to už velice dávno – když ju nikdo dlúho nebrál, dožrala sa a povídá: „Kdyby už sám čért pro mňa přišél! Dušu bych mu dala kdyby si se mnú poskákál! “Ani nedořekla, kde sa vezne tu sa vezne jakýsi myslivec. Pojál Rozinu a tancoval s ňú, tancovál, ani jeden kúsek nevynechali. Ale když už svítalo, praví čért: “Brrr, Rozinko, bude deň, brrr, slíbilas ně dušu, sbíraj sa do pekla, brrr než kohút zazpívá, mosíme tam byť!“ Rozina sa hrozně dolekala a teprú včil si všimla, že milý ten myslivec má rohy, ocas a na nohách kopýtka! A když ju ten čért začál natáhať, vykřikla: „Spěš nepújdu, dokuď rusavskú vodu nezastavíš!“ A hupky dóm. Ale čért sa tej práce nepolekál. Začál lámať hrozné skaliska, snášal jich na hromadu a potók zastavovál. A když nese tú poslední, pustí milá Rozinka z kurníka kohúta, ten zakokyrýkál, čért sa zalekál a brrrk preč, stratil sa, enem trochu smradu po něm ostalo. Tak sa milá Rozínka zachránila a už jakživ sa ji do tanca nechtělo. A tý skaly, co čért nanosil, trčíja nad Rusavú dodnes. „Móžete sa přijíť na ně podívať a litovať teho nebudete!“


Ukázky vybrány z knihy:

 

OBRÁZEK : tuolky.gif

FIŠER,Zdeněk,1952-

Toulky dávnou minulostí podhostýnského kraje / Zdeněk Fišer, Jaroslav Pospíšil, Jaroslav Pospíšil ; il. Lenka Kotasová-Stanovská, Oldřich Páleníček. – Vizovice : Lípa, 1997. – 125 s., ilustr.
ISBN 80–86093–11–5 : 150.00

 
Proces zabral 0.0193 sekund času a 0.62MB paměti.